Základní vztahová zkušenost vzniká v raném dětství mezi kojencem a matkou, popř. jinou pečující osobou. Podle kvality vztahu mezi dítětem a pečující osobou se utváří jistá nebo nejistá citová vazba. Jistá citová vazba se u dítěte projevuje radostí a vyžadováním tělesného kontaktu s matkou po době odloučení. Nejistá citová vazba se projevuje absencí radosti z návratu matky a následně odtažitým chováním vůči ní. Základní vztahové zkušenosti citové vazby jedinec následně uplatňuje ve vztazích s blízkými lidmi během dospělosti. Nevhodné postoje rodičů 
ke svým dětem často vede k narušení blízkosti až k navázaní nezdravých citových vazeb. 
Ty se poté projevují v nerovnováze vnímání sebe sama a ve vztahu k jiným lidem. 
Častým důsledkem citové deprivace je vývoj dítěte k závislosti.